STS počtvrté a určitě ne naposled
Středočeský Transporter Sraz neboli „STS“ oslavil letos již čtvrté narozeniny a my můžeme konstatovat, že se mu daří dobře, má se čile k světu a roste jako z vody. Program byl bohatý, účast hojná, lidé pohodoví, počasí mírně nestálé a zásoby chutného jídla zřejmě nevyčerpatelné. Jak jsme se tam měli a co vwšechno jsme prožili si můžete přečíst v článku dále.
STS je každoročně tradičním hlavním předskokanem před velkým Transportersrazem. Nejinak tomu bylo i letos, čemuž odpovídal i termín 23.- 25. května. Protože je parta organizátorů velmi ostražitá, lokalita letošního setkání opět zůstávala utajená do poslední možné chvíle. Kam se vlastně pojede bylo odtajněno až den předem, kdy se účastníci dozvěděli na které místo se mají dostavit. Letos tím místem byla pumpa Benzina na Rudné, výjezd z Prahy po dálnici D5 . Obsluha čerpací stanice po sdělení tajného hesla vydala účastníkovi jednoduchou křížovku, kde po jejím vyplnění se v tajence objevilo telefonní číslo. Po jeho vytočení se na záznamníku ozval namluvený vzkaz, který až teprve nyní prozradil finální místo srazu. Každý návštěvník tak v cestě k cíli musel projevit nejen slušné navigátorské schopnosti, ale prokázat i dostatek důvtipu. Dorazili však nakonec všichni. Nebo ne...?
Domníváme se ale, že ano, neboť počet dospělých se nakonec ustálil na hezkém čísle 54, dětí bylo nepočítaně a Téček 39, včetně jednoho zahraničního účastníka z bývalé NDR, který nás svou návštěvou velmi příjemně překvapil. Je vidět, že i Němec rád pečené české maso s pivem a malinovkou. Účast tedy hojná, příjemné rodinné a pohodové setkání.
Páteční počasí se ukázalo být poměrně nešťastným a uplakaným, ale i na tuto variantu jsme byli připraveni a přístřeší jsme stihli postavit včas. Sudy piva a malinovky byly připraveny ještě dříve, takže vše bylo vlastně v pořádku a zábava se mohla rozjet na plné obrátky. Netrvalo dlouho a svoje poklady nám vydal také gril v podobě pečených mas a zeleniny. Po poledni dorazili také zástupci Auto Jarov, kteří přivezli k prohlídce a zkušební jízdě nové modely z produkce VW užitkové vozy. K ideálnímu pátečnímu podvečeru věru nechybělo příliš. Co se nálady a pozitivního myšlení účastníků týká, tam nebylo co vytknout, pouze to počasí se nějak nechtělo naladit na naši optimistickou vlnu.
Sobota pak nabrala rychlý spád již od rána. Rychlá, ale bohatá snídaně a ještě s napůl zalepenýma očima už jsme nasedali do přistaveného autobusu. Kam jedeme – nikdo neví, nikdo nepoví. Opět ta tajemnost STS srazů. Jen jsme byli upozorněni, abychom si s sebou pro sebe a hlavně děti vzali teplé oblečení, neboť se budeme pohybovat v prostředí s teplotou okolo 8 st Celsia. Naštěstí v plusové hodnotě. Zastávka první: Šachta Chrustenice. Nebojácně jsme vstoupili do temného, studeného a vlhkého podzemí a pod vedením skvělého, vtipného a výřečného průvodce se podívali do hlubin železnorudného dolu. Dozvěděli jsme se o historii tohoto dolu, o dobývání rudy jako takové a podívali jsme se i na místa, kde vznikaly záběry a scény několika českých filmů a seriálů. Viděli jsme pneumatické vrtačky v akci, viděli jsme, jak obtížně se těží každý nový metr štoly. Nezapomenutelným zážitkem zůstane i jízda podzemním vláčkem, který – ač se nezdál býti dimenzován na tolik pasažérů – nás jen s nepatrným zaúpěním dovezl bezpečně na místo určení. Děti si mezitím užívaly vlastní program, zvlášť od dospělých, na jehož konci objevily sladké poklady, které pro ně místní permoníci ukrývali a nyní ve tmě a ponuré atmosféře hlubokého podzemí jim je vydali. Podle reakcí dětí soudíme, že to byl pro ně opravdu hezký a silný zážitek.
Další cesta nás zavedla autobusem zpět do kempu, následoval rychlý a opět vynikající oběd přímo z grilu. Po obědě namísto trávení či odpočinku jsme byli vyzváni k opětovnému nástupu do autobusu a vyráželo se na další cestu. Kam – to opět nikdo nevěděl. Tentokráte se vše tvářilo ještě tajemněji. Bylo nám jasné, že na konci nás může čekat cokoliv – klidně i tank. A tank tam opravdu čekal. T-55 ruské výroby z 50. let minulého století, v celé své kráse a výzbroji. Velká síla pod pancířem, mohutný zvuk motoru, klapot ocelových pásů, početný zástup pasažérů na pancíři a projížďka mnohatunovým monstrem se všem účastníkům jistě vryla do paměti dostatečně hluboko. Zvuková kulisa jedoucího tanku je prostě neopakovatelná.
Po vydatné večeři byla přichystána týmová soutěž, která šoféry Téček postavila před nelehký úkol – zkrotit historický bicykl z dovozu – Ukrajinu - a mezi kužely si dojet pro nejrychlejší čas a tak získat i cennou výhru. O tom, jakou hodnotu může mít 12 litrů vyhrané kofoly, jsme se přesvědčili v neděli, kdy nás slunce a azurová obloha přenesla do tropů... a náhle došla (milovaná i nenáviděná) malinovka. Tomu všemu kraloval hlavní večerní program – konzumace grilovaného čuníka, jehož ladné otočky na tyči nad ohněm jsme průběžně sledovali po celé odpojedne.
Ve chvílích zaslouženého klidu si pak všichni účastníci mohli velmi zblízka prohlédnout a projet nové modely vozů VW Caddy Life a Transporter T5, které nám ochotně zapůjčili zástupci AUTO JAROV, jednoho z našich nejbližších partnerů. Jejich další podpora pak velkou měrou dopomohla k tomu, že program srazu byl tak bohatý a zajímavý pro nás všechny a za to jim patří velký dík. Rádi bychom zde vyzdvihli, že letos to bylo poprvé, kdy se oficiální VW dealer přímo podílel na podpoře regionálního transportersrazu.
Za tento skvěle strávený víkend bychom dále rádi poděkovali především malé, ale výkonné skupince organizátorů z řad našich členů, kteří svým nadšením vytvářejí jeden z nejoblíbenějších srazů Transporterclubu vůbec. Láďo, Vašku, Martine a Honzo, už teď se těšíme na 5. ročník STSka.
Fotografie si můžete prohlédnout v naší fotogalerii zde.
Váš Transporterclub