Deník rekordní jízdy
O cestě za rekordním pokusem z nejsevernějšího bodu Evropy (Nordkapp, Norsko) do nejjižnějšího cípu Afriky (Střelkový mys, JAR), na kterou koncem září minulého roku vyrazil dobrodruh Reiner Zietlow s týmem svých kolegů ve speciálně upraveném voze VW Touareg, jsme Vás již informovali. Nyní přinášíme několik postřehů z deníku jeho jízdy...
Pokud si chcete připomenout, kdo že to ten podivín Reiner Zietlow vlastně je, kam se vypravil a proč to dělá, podívejte se na náš dřívější článek. Nyní už jen můžeme dodat, že z nejsevernějšího místa v Evropě do nejjižnějšího bodu Afriky se dá dojet za 21 dní a 16 hodin a urazíte při tom přes 17 000 km. V tomto čase se tam alespoň dostal autem Zietlowův tým a pokořil tak již řádně vousatý rekord z roku 1984, kdy podobná cesta trvala necelých 28 dní.
Podívejte se na výcuc z jeho cestovního deníku:
Den 1
Severský start. Kristina Hansen, starostka Nordkappu, tiskne startovací tlačítko ve voze Touareg krátce po třetí hodině. Vyrážíme zasněženým Norskem rovnou dolů skrz celou Skandinávii. Jsme překvapeni, jak dobře pneumatiky drží na zmrzlém podkladu. Ještě téže noci dorážíme k přívozu z Rødby do Fehmarnu.
Dny 2 a 3
Zácpa v praze. Na předměstí se k nám přidávají zaměstnanci automobilky Volkswagen, kteří nás provedou dopravní špičkou v ucpané Praze.
Ahoj, Bratislavo! Město auta Touareg, kde nás lidé ze společnosti Volkswagen také několik kilometrů doporovázejí. O zhruba osmnáct hodin později jsme na hranicích Turecka a vydáváme se směrem na Bospor.
Den 4
Do vzduchu! Na letišti na jihovýchodě Turecka na nás čeká nákladní Antonov 74. Je v něm dost místa pro Touareg i pro nás. Do Afriky letíme, a tak si dopřáváme krátký spánek. Řídíme nonstop už sedmdesát hodin.
Nazdar Afriko! O dvě hodiny později dosedáme v Egyptě, v Mersa Matruh. Na silnici nás zdraví vodní buvol.
Dny 5 a 6
Poušť. Otepluje se. Když míjíme Káhiru a přijíždíme k chrámům v Luxoru, náš palubní teploměr ukazuje 43 stupňů. Pak přichází Súdán. Hodiny a hodiny nevidíme nic než písek. Odměna přichází za úsvitu v podobě zatím nejkrásnějšího východu slunce.
Etiopie. Začíná se zelenat. V Etiopii jsou úrodné náhorní plošiny a spousta malých vesniček. Musíme být ve střehu a dávat si pozor, protože na místních silnicích se pořád něco děje.
Den 7
Nehoda... Rozbitý povrch a zaplavené silnice v Irinze. Nikoliv vlastní vinou bouráme. Nikdo není zraněn, ale po šesti dnech jízdy jsme nuceni udělat si pauzu. V Dáresalámu, asi 500 km od nás, jsou mechanici automobilky Volkswagen. Naděje neumírá: motor není na odpis, musíme ale pár dní počkat na náhradní díly z Vídně a Bratislavy.
Den 19
Rozjezd. Ani se nám nechce věřit, že motor už zase funguje. Mechanikům v Dáresalámu se podařilo ho dát dohromady a s náhradními díly ho alespoň provizorně oživit. Doufáme, že poslední čtyři tisícovky kilometrů na jih Afriky zvládne. Na rozbitých cestách můžeme jet jenom krokem.
Dny 20 a 21
Poslední kolo. Po třinácti úzkostných dnech v dílně si to náš Touareg zase spokojeně šine silnicemi v Zambii a Zimbabwe. Štestí při nás stojí, cesty mají překvapivě kavalitní povrch a také počasí je nám nakloněno. Pořizujeme vítěznou fotku nějakých 150 metrů před cílem: Střelkovým mysem, nejjižnějším výběžkem afrického kontinentu. Dokázali jsme to!
Závěr. Ano, dokázali jsme to. Do cíle svého putování jsme dorazili v sobotu 12.10.2014 ve 20:42. Střelkový mys. Policistka Julia Anne de Brain zastavuje časomíru v našem autě. Navzdory nehodě a několika dnům stráveným opravami v Dáresalámu jsme celých 17 tisíc kilomtetrů cesty urazili za 21 dnů, 16 hodin a 36 minut. Dost výrazně jsme tak překonali dosavadní světový rekord z roku 1984, který činil 28 dnů. A nejneuvěřitelnější ze všeho je, že nebýt nehody, zvládli bychom to za fascinujících osm dnů a deset hodin. Obrovský dík patří zaměstnancům automobilky Volkswagen v Evropě a Africe, bez Vás bychom to nedokázali. Už se těšíme na příští pokus o světový rekord s vozem Touareg!
Text převzat z časopisu Das Auto! Magazín, jaro 2015 a webové stránky touareg-capetocape.com.