STS popáté

Zatímco vstřebáváme dojmy z právě uplynulého 11. Transportersrazu 2015 a připravujeme pro Vás fotografie a videa z této akce, v myšlenkách se ohlížíme za 5. STS, které bylo parádní přípravou a tou nejlepší rozcvičkou na uplynulý víkend...

Kdo to ještě neví, tak hluboko uvnitř srdce Transporterclubu se skrývá organizační výbor STS – Středočeského Transporter Srazu. Někdo říká, že jsou to lidé jako my, jiní tvrdí, že jsou to jen přízraky. Pravdu se asi nikdy nedozvíme, možná ji ani znát nechceme...

Z pečlivě utajovaného projektu 5. STS, který tato skupinka tajně osnovala, však postupně unikaly střípky, které daly nakonec dohromady krásnou mozaiku. Snaha utajit polohu svého působiště se jim opět nezdařila. Tentokráte díky enormnímu nasazení a osobní odvaze jedné nejmenované posádky T1, která nás všechny nakonec donavigovala až do kempu ATC Jesenice (Jesenice, okr. Rakovník).

Po příjezdu jsme plně chápali, proč lokalitu utajovali, proč si chtěli sraz užít sami – bylo tam moc hezky, příjemné prostředí, výborná vybavenost, čistota. Kemp se začal plnit Téčky, malinovka i pivo tekly proudem, na grilu pořád něco vonělo.

Ostatně jídlo – to je vůbec kapitola sama pro sebe. A nutno podotknout, že velmi rozsáhlá a příjemná kapitola. V pátek svépomocí, v sobotu pak s pomocí profíků, nám byla předkládána jedna dobrota za druhou. Nikdy nebyly stoly prázdné, i když jsme se o to jako jedlíci opravdu snažili.

Když jsme v sobotu v poledne nastupovali do přistaveného autobusu, věděli jsme opět jen málo. Kromě toho, že jedeme na výlet, jsme nevěděli vlastně vůbec nic. Snad jen to, že se můžeme ušpinit. Když toto zazní z úst organizačního výboru STS, můžete očekávat opravdu cokoliv. Nás ale čekalo parádní odpoledne.

Autobus nás vyložil před klášterem Plasy, což, jak jsme se o několik hodin později z úst perfektního prvodce dozvěděli, je naprosto unikátní technická památka. Jen málokdy se stane, že procházka klášterními prostorami strhne k takovému údivu. Nebudu prozrazovat více, jeďte tamní podzemí navštívit a přesvěčte se sami.

Tam, kam se odvážili povětšinou jen muži a odvážné ženy, tam byl dětem vstup zapovězen. Nebyly tím ale ochuzeni o program, spíše naopak. Odpoledne strávené na adventure minigolfu byla trefa do černého.

A to je ještě po návratu do kempu čekala cesta za pokladem. O pokladu víme toliko, že jej tam pravděpodobně zakopal nějaký podlý zubař, protože tolik sladkostí na jednom místě nemohla být náhoda.

Tam, kde děti měly plné ruce práce se sladkostmi, tam si to dospělí vynahradili tradičním grilovaným selátkem. Každý si tak opět přišel na své.

Počasí sice chvílemi zvedlo výstražný prst, ale nijak zvlášť nás nezlobilo. Jídlo bylo skvělé, organizátoři úžasní, atmosféra rodinná, zábava perfektní. Nemáme víc co dodat, snad než slova díků všem zúčastněným a věříme, že i příští rok odněkud prosáknou informace o tom, kde se organizační výbor STS ukrývá.