Nový Multivan - Téčko vypuštěné z klece

Na začátku listopadu roku 2021 jsem dostal možnost vyzkoušet si na vlastní kůži, jaký je nový Multivan. Den strávený v okolí německého Frankfurtu nad Mohanem byl především možností pro renomované novináře z několika zemí, aby usedli poprvé za volant tohoto revolučního modelu a mohli se pak se svými čtenáři a diváky podělit o dojmy v kontextu svých odborných znalostí a zkušeností. Pro renomované novináře a pro mě...

Bylo to trochu jako v Jiříkově vidění, když jsem se ocitl v podzemní garáži napěchované spoustou exemplářů auta, které jsem dosud vídal jen na fotkách. A navíc na těch fotkách mě zrovna dvakrát neoslnilo. Mimochodem to, že jsme se ocitli právě v podzemních garážích vůbec nebylo náhodné. Jak jsem se dozvěděl na briefingu o několik minut dříve, některé změny, které Multivan prodělal, byly právě na přání zákazníků, pro které se stal pohyb v dodávce po přeplněných městech a parkovištích osinou v parkovacím senzoru. Naše celodenní cesta se tak symbolicky začala odvíjet ze stísněných prostor, se kterými si však Multivan dokázal poradit s dopředu ne úplně očekávanou elegancí.

Protože jsem vlastně nevěděl, do čeho na takové akci jdu, trochu jsem čekal pouze několik staticky vystavených modelů, možná jednu nebo dvě jízdy v kontrolovaném prostředí s řidičem z továrny a všeobecnou powerpointovou prezentaci na závěrečné tiskové konferenci. Pokud nějaký bonus navíc, doufal jsem, že každé předváděné auto dostane do „výbavy“ markeťáka, který o něm zodpoví naše dotazy. Rozhodně jsem nečekal o moc víc, než kdybych si přečetl pečlivě připravený a namodelovaný propagační článek. Nový Multivan je na první pohled revoluční, překvapivý, odvážný a jiný. Bez vytáček vystupuje z řady a budí tím spoustu emocí. Samozřejmě těch negativních. Jeho stavitelé nám však tentokrát chtěli dát příležitost ochutnat tohle auto celé a doopravdy. Naštěstí.

Z řady připravených konfigurací jsme si vybrali tu svoji preferovanou, dostali jsme klíče a informaci, že v navigaci jsou přednastavené dvě cesty na další stanoviště. Ta nudná, ale rychlá po dálnici nebo ta delší, ale za to mnohem horší po okreskách. Okresky byly jasná volba.

Vybírat jsme mohli z toho, co nový Multivan v nejbližší době představí, takže diesel samozřejmě k dispozici nebyl žádný. Počítat s ním můžeme do budoucna, ale zatím všechnu práci musí odedřít benzínové agregáty – konkrétně hybridní 1.4 TSI nebo dvojice čistě spalovacích 1.5 TSI a 2.0 TSI. Nová platforma podvozku už nerozlišuje krátký nebo dlouhý rozvor, ale Multivan se stále bude prodávat ve standardní a prodloužené variantě (jen to prodloužení je díky stejnému rozvoru spíše takovým převisem nebo chcete-li „batohem“ na zádech krátké verze). Vzhledem k tomu, že jsme měli na jízdy celý den a střídání vozů bylo nejen doporučováno, ale i očekáváno, nebylo moc nad čím přemýšlet. Chtěli jsme rychle do auta.

Barevných variant je několik. Skvělým počinem je opět se vrátit k půlenému laku. Každý nechť si udělá vlastní názor, až auto uvidí na vlastní oči. Za mě je oranžová v kombinaci se stříbrnou jednoznačně kandidátem na barvu roku...kdyby se nějaké takové ocenění udělovalo. V klasickém celolaku řada exteriérových designových prvků auta zaniká (splývá) a právě třeba oranžová mi až příliš evokovala popelářský vůz. Zdá se mi, že půlený lak nyní není jen jakýmsi doplňkem navíc, ale že s ním konstruktéři tak nějak počítali již ve svých prvotních představách a díky tomu se stal nyní již neoddělitelnou součástí designu vozu, a tak nový Multivan i přes svůj revoluční vzhled v celolaku jaksi uvadá. Pokud budete chtít od auta maximum po stránce vizuální, půlený lak bude asi nutností, ač pravděpodobně ne levnou.

Od barevného provedení se toho v exteriéru vozu odvíjí opravdu hodně a troufnu si říct, že právě výběr barvy hodně ovlivní celkový dojem, který na vás auto udělá vizuálně. Přední maska je jednoduchá. Možná až moc. Cíleně působí odlehčeně a „městsky“, ale mně víc než zakulacené linie seděly ostřejší rysy předchůdců. Těsně pod hranou kapoty se táhne světelný pás opticky propojující oba přední světlomety. Protože na přední masce žádný jiný výraznější prvek (kromě relativně velkého znaku Volkswagenu) není, opět tu hraje roli lak. Při půlené variantě je lišta pěkně výrazná, v opačném případě je utopená v jednolité mase. Po setmění už je to sice úplně jiná pohádka, ale i tak mi to přijde trochu málo.

Hodně podobná situace je při pohledu na záď vozu. Zde je místo světelného pásu výrazná chromovaná lišta nad nárazníkem. Dokonce i nápis MULTIVAN je mnohem nenápadnější, než by mohl být, ačkoliv je větší, než u jakéhokoliv svého předchůdce.

Přes netypicky dlouhou a podivně odskočenou příď jsem si nejvíce oblíbil pohled na nového Multivana z boku. Křidélka na zádi vůz opticky prodlužují a dávají mu společně s dlouhým prolisem docela elegantní vzezření. Testované vozy byly postaveny na pěkných továrních litých 18 palcových kolech. Objednat však půjdou i devatenáctky.

Pokud se vám při čtení posledních řádek tak trochu otevírá kudla v kapse, tak vězte, že sám jsem byl překvapen, jak dobře se mi na konci onoho dlouhého listopadového dne na tohle auto koukalo. Bylo to příjemné překvapení, protože já k tomu autu poprvé šel také s přesvědčením o tom, že se mi prostě nelíbí. Změnilo se to. Musím vás tedy varovat, že stát se to může i vám. Každopádně je to jen můj popis toho, co sami můžete vidět na fotografiích, ačkoliv bych rád apeloval na to, že v reálu může jít o docela jinou zkušenost.

Co mě na autě zajímalo nejvíc, se však odehrává uvnitř vozu. Především tedy mezi volantem a sedačkou, co se pocitů ze stylu jízdy týká. Jak jsem naznačoval výše, já opravdu nejsem zkušený motoristický novinář a už vůbec nemám zkušenosti s testováním vozů, takže se budu věnovat spíše svým dojmům, než obecnému vysvětlování toho co se děje a na jakých technických základech se právě to děje.

Auto jsem hodně okukoval zvenčí a pokud jsem seděl uvnitř, snažil jsem se maximálně soustředit na jízdu...ať už jako řidič nebo jako spolujezdec. Interiér vozu, musím přiznat, je tedy slovy klasika trochu mimo moje rozlišovací schopnosti. Vypíchnu tedy jen několik nejdůležitějších bodů…

Auto je vizuálně i parametrově uvnitř menší než jeho předchůdci. To asi každý ví. Je v něm ale pocitově hodně místa. To ještě umocňuje panoramatická střecha, která zvyšuje vnitřní výšku ve voze o dobré čtyři centimetry. Zajímavostí je, že právě kvůli panoramatické střeše jsou elektrické svazky vedeny místo pod střechou po bocích vozu, a to i v případě, že panoramatickou střechu nakonfigurovanou mít nebudete. V první řadě sedaček je pocit většího prostoru umocněn odstraněním středového tunelu. Srdce tétrojkaře zaplesá, protože autem můžete korzovat levá, pravá, vzad, vpřed jak je libo. Je to vykoupeno tím, že převodovky budou pouze automatické, místo řadící páky je obyčejný posuvný čudlík a ruční brzda je řešena stejně.

Sedačky jsou zřejmě o něco užší, nicméně jsou velmi pohodlné, s příjemným posezem a především asi o čtvrtinu lehčí… Uspořádání auta otáčením sedaček v rukách (odpadá otravná manipulace s dvoj- a trojlavicí) a libovolným posouváním sedaček v lyžinách v podlaze je extrémně návykové. Co je v tomhle případě trochu nepochopitelné, tak je nutnost konfigurovat otočné sedačky předem. Sice jsou všechny stejné, ale pokud si to neřeknete dopředu, dostanete sedačky, které sice otočíte do protisměru, ale nebudou mít pásy. Ale budiž, už to víte. Opravdová libůstka je přepracovaný posuvný multivanový stoleček, který opět díky volnému pohybu po lyžinách může plnit roli „kancelářskou“ nebo „servírovací“ ve druhé nebo třetí řadě sedaček nebo jako odkládací konzole mezi sedačkami v první řadě. Ovládání je triviální a promyšlené a ano – obsahuje držák na velkou láhev pití. Sláva! Držáky na pití jsou jinak pro řidiče a spolujezdce dostatečné. V kapsách u dveří je poměrně dost prostoru, ale že tam dáte velkou petku pro jistotu nebudu tvrdit s přísahou na život našeho Téčka. Odpadkový koš je v kapasách levých i pravých předních dveří a je možné jej kompletně vytáhnout. Kastlíky v palubovce před spolujezdcem jsou myslím průměrně velké a uzavíratelné. Možná trochu bude chybět nějaký uzavíratelný kastlík v oblasti neexistujícího středového panelu. Tam je nyní totiž místo na odložení a bezdrátové nabíjení mobilního telefonu. Obojí při testech fungovalo výborně.

Pokud si auto naplníte všemi sedmi sedačkami ve třech řadách a necháte si všude dost místa na nohy, bude vzadu málo místa na zavazadla. Ne, tohle auto fakt prostorově není jen „větší sharan“, ale při plné konfiguraci a komfortními rozestupy mezi sedačkami je vzadu místo na pár větších tašek. Trochu pomáhá plato, takže můžete stohovat na patro, ale žádná velká výhra to není. Pokud sedačky trochu smrsknete nebo se na cesty vydáte jen v pěti, sbalíte se k moři ještě s rezervou. A především ta cesta tam vás konečně bude bavit.

Alespoň mě tedy jízda novým Multivanem bavila náramně. Jasně, je to nová generace a s každou novou generací prostě přirozeně přichází zlepšení jízdních vlastností. Tady netřeba házet reklamními slogany a podléhat jim. Jenže tohle auto ušlo opravdu obrovský kus cesty dopředu. Nebudeme si tu povídat něco o řízení dodávky jako osobáku, ale jestli bych si měl vybrat, beru přesně tohle.

Úplně, ale úplně první nezvyk je nasednutí do auta. Auto je nízko, takže do něj nešplháte, ale ani nepadáte do sedačky. Prostě přirozeně zaplujete. V jedné recenzi jsem se dočetl drobnou výtku na absenci madla na „A“ sloupku. Do té doby jsem si to vůbec neuvědomil. Po celou dobu ježdění, nasedání a vysedání mi vůbec nechybělo. Přesto si myslím, že k Téčku tohle patří a zůstat mohlo.

Ten druhý nezvyk je posez. Palubka je velmi dlouhá, okno zkosené (co nejvíce jako u osobáku). Sedíte mnohem více vzadu za přední nápravou, než jste byli dosud zvyklí. Naštěstí je i při mé naprosto průměrné výšce rozhled z auta pořád velmi dobrý. Rozhledem myslím především takový ten nadhled, který vám Téčko dává. Ono hodně diskutované rozdvojení okénka ve dveřích jsem naplno vnímal jen ve chvíli, kdy jsem jako spolujezdec seděl a přemýšlel o tom, jestli mi vadí. Jako řidič jsem nenašel moment, kdy by mi překáželo ve výhledu. Rozumějte, není díky tomu vidět o nic lépe, ale podle mě ani o nic hůře než dříve. Vsadím botu, že toto bude stejně jako „heads-up“ display jen otázka zvyku.

Ten třetí nezvyk je, když vletíte do prudší zatáčky, zjistíte, že jedete o dost rychleji, než byste měli a vy si najednou uvědomíte, že sedíte v dodávce, která drží jak přibitá. Mám rád jízdní vlastnosti Téčka, jeho charakteristické rysy, jeho klady vykoupené jinými zápory. Ale jestli tohle auto na první pocit a pojezd v něčem hned poznáte, je to jeho stabilita na silnici. Podvozek i na větších kolech hezky bere nerovnosti (sic! do interiéru se rozlehne zadunění). Průšvih je, že vás to trochu motivuje další průjezd vzít ještě ostřeji a ozkoušet si tu hranici. Ale to sem raději nebudu plést. S čistým svědomím můžu říct, že pokrok mezi T5 a novým Multivanem je v tomto ohledu asi jako mezi houpacím křeslem a cihlovou zdí. T6 je někde na půl cesty. Celé je to způsobeno několika technickými faktory, které jiní popíšou lépe, ale hraje v tom roli zcela jiné uložení náprav, snížení světlé výšky a dost zásadní zvýšení tuhosti karoserie (nárůst o 50% proti předchozí generaci při úbytku 8kg váhy).

Protože jsem jako první hned sáhl po prodloužené dvoulitrové variantě, asi si umíte představit, že jízda měla švih. První stisknutí tlačítka (ach jo, mě otočení klíčku třeba fakt chybí), auto se lehce otřese. Sešlápnutí plynu a příjemné zavrnění dvoulitrového benzínu od výfuku. Úpravci budou mít dobrý potenciál na ladění. S naprostou lehkostí jsme prokličkovali spleť podzemních garáží a pak už jen trochu s otevřenou pusou koukali, jak dobře to auto jede.
Ačkoliv jsme zvolili přejezd po okreskách, cesta to byla fádní a nezajímavá, potenciál auta zůstával hodně nevyužit. Na dané lokaci pro testování už byla připravena trať s mnohem zajímavějším profilem. Nic moc na testování spotřeby, ale tak kvůli tomu jsme tam nebyli. 15 km do táhlého klikatého kopce, 15 zase dolů.

2.0 TSI má dost výraznou výkonovou rezervu v podobě 150 kW, takže šlo spíš jen o to, jak moc si kdo troufne. Chod motoru je hladký, ale především se alespoň podle mě dost zlepšila ta otravná prodleva mezi sešlápnutím plynu, reakcí převodovky a pohybem kol. Auto jde za plynem krásně, připravený kopec ho nemohl nijak utavit. Dávkování brzdy předvídatelné a příjemné. Svezení bylo jednoduše pro radost. Ozkoušeli jsme i krátký dvoulitr, ale protože rozvor náprav je shodný, není moc co hodnotit jinak.

Protože hybridní motor je pro Téčka naprostá novinka, okamžitě jsme přesedlali do modelu v konfiguraci 1.4 TSI s elektromotorem. Bohužel to bylo moc brzy, protože jelikož jde pouze o hybrid, kde proklamovaná dojezdnost je asi 50 km na elektrický pohon, a to odpovídalo délce našeho prvního přesunu, baterie byla prakticky vybitá od předchozích pasažérů. Naštěstí ne úplně, takže jsme si ozkoušeli to, co jsme potřebovali zjistit. Jaké bude srovnání této varianty s aktuálními dojmy z té nejsilnější. Elektromotor má především dodávat potřebný impuls tam, kde to spalovací motor bude potřebovat. První sešlápnutí plynu a rozjezd byl tedy dost podobný jako u nejsilnější varianty. Až na tu chybějící odezvu od výfuku. Auto vyrazí svižně do táhlého kopce a díky podpoře elektromotoru se s ním vypořádává solidně. Bohužel baterie se při takové jízdě vybila a elektromotor přestal pomáhat. Naštěstí jsme byli na vrcholu. Cesta dolů ale byla mnohem méně příjemná, než bych očekával.

Jednak je auto díky bateriím podstatně (jako fakt o hodně) těžší a jednak začíná do brždění a celkového projevu auta zasahovat rekuperace. Výsledkem bylo na první jízdu prakticky nemožné přesně si nadávkovat brzdu v tom dlouhém klikatém klesání. Buď se brzdilo příliš a do zatáčky jsem musel nakonec ještě přidat nebo až na poslední chvíli. Brzda byla nepředvídatelná, auto bylo díky tomu v zatáčkách neklidnější, jízda málo plynulá. Samozřejmě já to přičítám své absolutní nulové zkušenosti s elektromobily, ale za mě to prostě není „sedni a jeď“, abych si to užil a nic neřešil. Dobrá zpráva je, že to není naprostý průšvih. Jen to opravdu není varianta na jízdu do hor nebo po dálnici. Komínovky nebo ježdění po městě je přesně ta cílová destinace a smysl takového auta.

Pokud mám být k něčemu na novém Multivanu nejotevřeněji kritický, tak je to varianta poháněná 1,5 TSI o výkonu 100 kW. Abyste mi špatně nerozuměli - není to málo a stačí to. Nebo spíše mohlo by to stačit. Tahle varianta je jednoznačně kompromisní. Půjde o cenu a zvýšení dostupnosti nového Multivanu na trhu. Výkonem nesnese srovnání s dvoulitrem ani s hybridem (tedy pokud disponuje plně nabitými bateriemi). Hned je znát, že auto nemá ten správný odpich, který hybridu dodává elektromotor ani neutavitelný švih dvoulitru. Na vrchol táhlého patnáctikilometrového stoupání se dostane spolehlivě (při razantnější jízdě ve vyšších otáčkách i se špetkou toho koření), ale s ubíhajícími kilometry citelně uvadá a dochází mu dech. Přes vrchol se přehoupne, a protože je to „obyčejný“ benzín, zase se můžete spolehnout na přesnou a citlivou brzdu. Zařekl jsem se, že se nebudu zmiňovat o spotřebě, protože na autě, které je teprve v zájezdu s pár kilometry v zádech a při testovacích jízdách zkoušíte spíše najít jeho limity, je to nesmyslný údaj. Nicméně spotřeba 1,5 TSI vyšplhala na úroveň dvoulitru. Jen ten první šplhal s vyplazeným jazykem, ten druhý hledal ještě větší výzvu. Neodpustím si trochu rýpnutí. 1.5 TSI byla k dispozici na testy pouze jedna. V moc pěkné stříbrné barvě, ale nemohu se ubránit dojmu, že ve srovnání s ostatními konfiguracemi to byl trochu holobyt, aby některé nedostatky motorizace zakryl. Pár kilogramů pryč a jede to líp.

Upřímně se přiznám, že jsem na akci neodjížděl s pocitem, že bych zrovna o tomhle autě rád něco psal a měl jsem trochu bolení hlavy i z toho, že první setkání s novým Multivanem jen potvrdí všechno to negativní, co jsem se o něm kdy dočetl. Ve finále mě to auto donutilo k velkému zamyšlení se o tom, co se s ním vlastně stalo. Co se stalo s modelovou řadou Téček, s jeho historií a odkazy. Co bude s jeho budoucností. Asi teď budu hodně lidem pro smích (na druhou stranu, jestli jste dočetli až sem, tak dobře vám tak), ale podle mě odvedli v Hannoveru dobrou práci. Udělali něco, na co měli dlouho chuť, ale jen málo odvahy. Postavili si totiž Multivan podle svých představ. Jako nekompromisní auto pro lidi. Ne jako auto, co má potenciál luxusu, ale je pořád svázáno požadavky na to, aby to bylo vlastně stejné auto jako pracant Transporter. Je to určité nastavení tváře kritice, za kterou se mohli dosud docela dobře skrývat. Proč se to houpe jako koza? Protože Transporter. Proč to má aerodynamiku z minulého století? Protože hranatej Transporter. A tak dále. Neustále dokola čtu názory, že je to jen větší Sharan s výkonem dostatečným tak pro Tourana. Moje odpověď je: sedněte si do toho auta a pak dělejte soudy. Z fotky auto nepoznáte. Více souhlasím s názorem, že tohle auto vlastně nespadá mezi Užitkové vozy. Auto je stavěno ryze jako vůz pro pasažéry – komfort, jízdní vlastnosti, velikost. Stále je to dodávka, ale v aerodynamice drtí současnou konkurenci do země, jezdí nad očekávání, ale není to žádný pracant. Ani nemá být. To cítím jako největší ostrou hranu v reakcích na nového Multivana. Už se na generaci Téček nelze dívat tak, že jedno auto je vhodné pro každého. Nyní bude velmi důležité zvolit si to správné právě pro sebe. Na novou generaci Transportera si budeme muset ještě pár let počkat a zřejmě nebude mít s novým Multivanem moc společného. Bude ale opět koncipován jako pracant a všeuměl.

Multivan je tu teď a je zaměřen na pasažéry. Kdo ho bude chtít, bude muset pečlivě volit. Nekompromisní dvoulitr nabízí dostatek výkonu a luxusu na dlouhé cesty v různorodém profilu cest, hybrid je volba pro městskou jízdu, 1.5 bude potřebovat nejvíce obezřetnosti a přemýšlení, nicméně bude cenově nejdostupnější. Nepochybuji, že tohle auto si velmi dobře a velmi rychle najde svoje zákazníky. Když jsme z Frankfurtu odjížděli, volil bych raději jízdu zpět v tomhle voze než letadlo, ale bohužel. Nakonec je jedno, co kdo napíše. Auta si kupujeme z vlastního rozhodnutí. Víme, proč je chceme nebo nechceme. Když jsem vracel po týdnu putování Grand Californii, věděl jsem, proč bych tohle jinak výborné auto nechtěl. U nového Multivanu vím, proč bych ho chtěl.

A pokud snesete ještě tři větičky na závěr, tak vězte, že ačkoliv jste se to v jiných recenzích nedočetli, tak se spací úpravou se počítá a je v přípravě. Jen vám nepovím, kdy bude k dostání. Multivan se tak i nadále hlásí k historii svých předchůdců.