Nejde o žádnou proměnu, elektromotor jako takový je starší o cca 50 let než spalovací motor a v Sinsheimu jsem viděl elektromobil tuším z r. 1908. Problém spočívá ve snaze pomocí technické změny v dopravě uchvátit ekonomickou a jejím prostřednictvím politickou moc jinými subjekty, než ji mají dnes a k tomu pořádně vydělat. A to vše pod heslem tzv. obnovitelné energie. Pojem obnovitelná energie je ovšem nesmysl, přímo blbost v rozporu se základními fyzikálními zákony. Ostatně co jiného jsou trolejbusy, než elektromobily s vnějším zdrojem el. energie. Energii totiž nelze ani stvořit ani obnovit, ale jen transformovat. Je to danost vzniklá při vzniku světa a jednotlivé druhy energie, (chemická, tepelná, kinetická neboli m.j., vodní a větrná či elektrická) lze jen transformovat, ale ne obnovovat. Kdyby tomu tak bylo, šlo by o "perpetuum mobile" a to je jak známo možné poze v blázincích, kde je spousta jeho vynálezců zavřena. Ostatně ani Slunce energii neobnovuje, trvale jí spotřebovává a jednou vyhasne. Neboli naši ekologičtí aktivističtí zločinci hlásají pod pojmem "obnovitelná energie" existenci perpetua mobile a politici i obyvatelsvo jim to žerou, zapomínaje základní poučky z 6 až 7 třídy základní školy.
Letos jsem se v práci zabýval tímto problémem z pohledu finančníků, neboli zda má smysl poskytovat více finančních zdrojů v podobě úvěrů pro subjekty, které budou zajišťovat saturaci elektrickou anebo chemickou energií (vodíkový pohon) pro urychlení rozvoje elektromobility. Dělal jsem na to studii o rozsahu mnoha desítek stran. Perspektivnější je samozřejmě pohon vodíkový, který umožňuje dnes si vézt zásobu energie na cca 700 km jízdy což je dvojnásobek zásoby u auta na baterie. Obojí ale potřebuje svojí infrastrukturu.
Problém bateriových vozů není ani tak v nemožnosti postarat se o individuální nabíjení, nabíječky jsou v cenách od cca 5 tis. do cca 100 tis. Kč na trhu a rozdíl je jen v jejich výkonu a v počtu přípojných míst k jedné nabíječce a tedy i nárocích na prostor. Dostupné to je prakticky pro každého a téměř hned. Jenže koncové přípojné domovní stanice dnes pracují s příkonem do 4 kW, což stačí na provoz automatické pračky a k tomu třeba travní sekačky nebo cirkulárky, mixeru a televizoru současně. A při takovém příkonu trvá nabíjení vozu asi tak 2 dny. Takže pro praktický život by musel mít uživatel elektromobily 2, s jedním by jezdil a druhý nabíjel. A jezdil by jen tzv. kolem svého domu. Pro rychlonabíjení v řádu hodin je potřeba koncový příkon aspoň 22 kW, a to naše elektrická koncová soustava neumožňuje, připojení takové nabíječky by znamenalo blackout pro skupinu uživatelů napojených na stejný transformátor někde ve vsi nebo městě. Neboli napřed je potřeba posílit rozvodnou síť na středním a koncovém stupni a částečně i výrobu v elektrárnách a pak teprve můžeme mluvit o nějakém rozvoji bateriové elektromobility. Takže výkonné nabíječky dnes mohou prakticky instalovat jen subjekty s dostatečným koncovým příkonem, neboli hlavně výrobní průmyslové fabriky, pokud mají nasmlouvanou zdrojovou rezervu a také volnou plochu pro umístění nabíječek. Benzinové pumpy, kde se tu a tam objeví jedna až 4 nabíječky to nevyřeší, protože jejich volná energetická kapacita pro tento účel je malá.
Jednodušší se jeví výstavba čerpacích stanic pro vodík, větší čerpací stanice k tomu mají i prostor v rámci svých pozemků, ale roli hraje hlavně zatimní vysoká cena, ta ale logicky při zhromadnění výroby tohoto produktu klesne. Větší problém je, kde vzít vodík . Ten lze získat buď elektrolýzou vody při využití elektrické energie z veřejných zdrojů anebo chemickým zpracování uhlovodíků neboli zejména ropy. Takže náhradou za ropu ve vozech budeme ropu nahrazovat ropou hromadně používanou ve výrobě vodíku a ne rozptýleně spalováním benzinu nebo nafty. Tady zase chybí, a nejen u nás, průmyslové kapacity pro výrobu vodíku v potřebném množství a zase budeme potřebovat posílit nejprve výrobu elektřiny v elektrárnách a poměrně masivně investovat v chemickém průmyslu pro zvýšení kapacit výroby vodíků z ropy, ale i ve vybudování dopravních systémů pro distribuci vodíku ke koncovým uživatelům.
Byly zpracovávány seriozní studie o ekologickém dopadu změny pohonu automobilní trakce z fosilních paliv na elektrickou a výsledkem bylo zjištění, že i když výfukem automobilů se stanou elektrárny a chemické fabriky, kde se některé zplodiny budou snáze zachytávat emisními filtry, což u automobilů dělají jen ty nejmodernější, ale je otázkou času, kdy to budou téměř všechny. Výsledkem těchto studií ale bylo, že ekologické dopady budou ve výsledku srovnatelné se současnými poměry. Ani jinak ty studie dopadnout nemohly. Jestliže "oteplování" jakožto nové nátlakové náboženství je důsledkem celkové přeměny energie z různých druhů na tepelnou, pak samozřejmě dojde k tomu, že pro stejný dopravní výkon bude zapotřebí transformovat energie na tepelnou v jiném energetickém mixu, ale ve stejném energetickém objemu. Takže přechod na elektrickou trakci logicky musí být energeticky a tedy i s dopadem na tepelné emise neutrální proti současnosti.
Jinak proti jízdě s elekromobilem nic nemám. Vyzkoušel jsem si to a ta jízda se mi líbila, je dynamická a vůz sedí velmi dobře v zatáčkách protože těžké baterie snižují těžiště vozu. To je ovšem subjektivní pohled řidiče. Pro praktické použít to je a ještě hodně dlouho bude k ničemu, bez ohledu na to, co o tom cintají nebo necintají politici, eurounijní Hujeři anebo zločinečtí ekoaktivisté.