Vrátili jsme se z projížďky kachou po Evropě, 9 nocí pod širákem, 4 noci v kempu na srazu. Hodně viděli a ještě více neviděli. Sraz jako takový - 2 500 kachen, organizačně nepříliš zvládnutý, zmatky kolem přihlašování a při vjezdech do kempu, kdy denně měnili účastnickou nálepku na sklo a nedovolili vjet bez přelepení. Kemp - velmi nízká úroveň, zejména hgienická (celkem 8 WC a koupelen pro ca 800 účasníků (mužu i žen z nejbližšího okolí, velký hluk a prašnost). Trochu jsem ty podmínky zdravotně odnesl, ale nic hrozného. Program srazu - kolega se nezapojil, prý ten program nestojí za nic. Takže veškerý čas byl věnován prohlídkám hlavně Lisabonu a okolí.
Citoren 2 CVKachna - pro mě to bylo něco jako řidičské sado-maso. Pro kolegu něco úžasného, něco jako řidičská mana nebeská. Velký hluk, špatná ventilace, buď prudký vítr nebo naopak žádná, špatně to řadilo - přes zuby, hlavně jedničku, po přidání plynu se tak 5 sekund nic nedělo, než se to rozbublalo - dostalo do otáček, řadit se muselo někde kolem 6 tis. otáček, aby jejich ztráta nevedla ke zpomalení vozu s motorem 0,6 litru, velká nedotáčivoist, volant se musí v zatáčkách rvát silou, dáno konstukcí přední nápravy. Když se to ale rozjede, pak to rychlost 100 km je shopno udržet bezproblémově při stálých otáčkách kolem 6 tis./min. Překvapivě velmi dobrá sedadla a dost místa pro nohy. Po projetí 100 km horského úseku mě bolely ruce, jako bych složil fůrku uhlí. Ovšem okolí na to divné auto reagovalo překvapivě vstřícně, zdravili nás kamioňáci, a hlavně motorkáři, někteří si na nás dokonce po předjetí zastavili a natáčeli si nás.
No a kamioňáci si u mě dost spravili reputaci, ale byli to Španělé, Portugalci a také Rakušáci, v jednom případě i Čech který víkendově uvízl u pumpy kousek za Francouzsko Španělskou hranicí v kopcích. Ostatní národnosti byly, jak je známe od nás. Dokázali být ohleduplní, nebyli nervózní, když v kopcích jsme jeli jen třeba 30 km/h, poděkovali zablikáním, když jsme je měli konečně možnost pustit nebo vystrčili z oka vztyčený palec. Na parkovištích s námi vedli řeč, nechali nás u nich se umýt z jejich soudku s teplou vodou za kabinou a povídali odkud jedou a kam.....
No a hodně jsme viděli, Koupali jsme se v Biskajském zálivu u Biaritz, projeli Portugalské hory do Coimbry, to krásné univerzitní město si prohlédli, pak přejeli na místo srazu na pobřeží v Ericeira, pak prohlídka Lisabonu několkadenní, prohlídka královského kláštera v Mafra za Lisabonem, obdoba španělského Escorial. Koupat jsme se nemohli, jednak byl velký vítr a dost chladno, kolem 20 st.C, jednak byly vysoké vlny, odhadem nad 2 metry, to bylo dobré pro surfaře, ale pro plavání ne. Ve Španělsku jsme si prohlédli Burgos - krásné historické město s úžasnou katedrálou a historickým centrem, Valldolid, Salamancu, jedno z nejstarších univerzitních měst v Evropě, rovněž s dokonalou gotickou katedrálou a množstvím dalších památek. Cestou zpátky pak královský klášter Escorial a Madrid, který má velmi krásné centrum. Lze tam navštívit i královský palác, které je i přes ty návštěvy sídlem hlavy státu a obydlím krále (srovnej s přístupnotí pražského Hradu). Ještě jsme chtěli navšívit další perlu - Zaragozu, ale nevyšlo nám to - projížděli jsme kolem ní v noci a tlačil nás čas - to auto není rychlé, spíše naopak. Po cestě bylo několik pevnostních historických měst, prohlédli jsme ale jen jediné - Avis. Mezi Španělskem a Francií jsme kompletně projeli Andorru a prohlédli její hlavní město La Vella. Celý ten stát je vlastně jediná dlouhá pyrenejská soutěska ohraničená horskými velikány o výšce cca 2 400 - 2 800m. Ve Francii, kterou jsme projížděli téměř bez zastávky, jsme si prohlédli Grenoble a okolní střediska, francouzské Alpy včetně Mont Blancu, v jehož blízkosti jsme poblíže francouzsko italských hranic projížděli. V Itálii jsme pak projížděli italskými alpami s Mote Adamelao, necelých 3 500 vysokým jako nejvyšší horou. Odtud jsme sklouzli do Bolzana, Brixenu a pokračovali do rakouských Alp a přes Heiligenblut jsme projeli Grossglockner. Bohužel tento úsek cesty řídil zrovna kolega, který tak nějak pořád soutěžil sám se sebou a něco si dokazoval, vlastně o tom byla dost celá ta cesta, takže když jsem ho žádal, aby odbočil doleva na ledovec pod Franz Josef Spitze odmítl, protože musí dokázat, že to auto vyjede na Hochtor bez zastávky. Vyjelo - na první rychlostní stupeň a rychlostí cca 15 km/h.
No a pak už jsme jeli vlastně domů, přes Zell am See, Braunau a Passau do Strážného a odtud přes Srakonice a Příbram.
No při téhle dovolené jsem měl taky dost smůly. V mé krabici mám zabudovaný trezorek na peníze a doklady, vždycky si beru jen potřebnou hotovost na nejbližších pár hodin, několik desítek euro, takže případná krádež by byla nepříjemná, ale ne fatální. To tady nebylo možné, auto s plátěnou střechou nelze zabezpečit - dá se rozřezat kapesním nožíkem. A tak jsem musel nosit veškerou hotovost a doklady u sebe (nosím to odděleně). No a v Lisabonu, v Bellému před katedálou mě okradli kapsáři a přišel jsem o veškerou disponibilní hotovost, 521 Eur a 4 tis. Kč., škoda celkem 17 050 Kč. Policajty to tam ani nezajímalo, jen mi řekli, že ty peníze tak jako tak nikdy neuvidím. Takže zbytek dovolené byl chudý, kolega mi vrátil zálohu 300 Eur na benzín, že se s ním vyrovnám až po příjezdu, ale tak nějak jsem přežil. Aspoň, že jsem nepřišel o doklady.
I přes to ale výlet stál za to. (Fotky přidám, až je upravím)