Transporter T1

První generace

Píše se rok 1951 a Spolková republika Německo slaví třetí narozeniny. Z titulních stránek novin se můžeme dočíst o velkých problémech s nezaměstnaností, nedostatkem bytů a obrovské tíze, kterou pro Německo představují důsledky Druhé světové války. Ústřední postavou německé politiky je Konrad Adenauer vykonávající souběžně funkci spolkového kancléře a ministra zahraničí. Budoucnost ho později označí za strůjce německého „ekonomického zázraku“. Jeho první kroky ve funkci mimo Německo vedou na státní návštěvu Itálie. V dalších letech ho budou následovat desetitisíce spoluobčanů, ale k tomu doba ještě neuzrála. Průměrný zaměstnanec Volkswagenu má nárok pouze na dva týdny dovolené v roce a tu ještě obvykle tráví doma.

VW Bus byl v té době na trhu prvním rokem a pořídit se dal za necelých šest tisíc německých marek. Dostupný byl jako Van, Kombi a nejmladším členem této rodinky se stala Samba. Pod tímto jménem vešel ve známost malý cestovní busík, jehož dominantním znakem byla okna ve střeše a po jejím obvodu. 25 oken a velká posuvná střecha byly hlavním magnetem, na které Volkswagen zákazníky lákal. Smaba navíc nabízela srovnatelný výkon jako její starší bráškové Van a Kombi a byla tak plnohodnotným vozem ve své třídě. Potenciál, který užitkové automobily VW už tehdy nabízely, ale teprve čekal na blížící se „ekonomický zázrak“, aby mohl být zcela naplněn. Vynalézaví zákazníci však našli jinou cestu, jak vozy využít a tak – když šest let po skončení Druhé světové války – byla objednána první obytná souprava do VW Transporteru, zrodila se legenda.

Jen rok po svém oficiálním debutu na jaře 1950 tak nastartoval VW Transporter druhou linii svého života, jejíž image přetrvává dodnes: Transporter jako prostředek k práci i rekreaci a cestování zcela naplňující heslo „můj dům, můj hrad“. Ve skutečnosti byla prvním automobilem s podobnými rysy již verze Kombi, která zcela jistě ještě nebyla plnohodnotnou obytnou dodávkou, ale kombíka směle můžeme označit za jejího předchůdce, za inspiraci pro tisíce následných úprav a přestaveb, v nichž našlo uplatnění mnohdy to, co dům dal a co už přestalo sloužit svému původnímu účelu.

První kempinková úprava, která se dala pořídit, sestávala ze sedačky v zadní části vozu (byla umístěna před zadní motor), skříňky s uzamykatelnými dvířky, kredence s praktickými šuplíky (umístěna za kabinou), přihrádky na benzínový vařič a sady matrací a polštářů, s jejichž pomocí se zadní sedačka dala proměnit v lůžkovou úpravu skýtající prostor až pro tři dospělé osoby.

Úspěch se však nedostavil okamžitě. Běžný zákazník v Německu stále neměl ani dost času na cestování ani dost peněz, aby si jej mohl dovolit. Tomu se přizpůsobila i výroba, která produkovala jen malé množství vozů a kempinkového příslušenství. V roce 1953 se originální kredenc kupoval od 595 marek, šatní skříň od 125. Koupelnovou úpravu se zrcadlem a stojanem na smaltované umyvadlo šlo pořídit od 62,50 marek.

Od roku 1955 se kempinkové úpravy staly exportním zbožím. Od standardního modelu se ovšem mírně lišily (do kredence byl kupříkladu vestavěn sporák s plynovým hořákem, zmenšení motoru umožnilo vybavit interiér větší skříní,…). Tento krok posunul Transporter k plnohodnotné obytné dodávce, samotné vyjímatelné soupravy však zůstaly i nadále na trhu a jejich vývoj trval dalších deset dlouhých let.

Od roku 1956 se začala veliká popularita dovolené strávené cestováním. „Cestování vaším vlastním hotelem je nyní uskutečnitelný sen, nikoliv nedosažitelný luxus, který si mohou dolit jen vyvolení,“ hlásala jedna z reklamních kampaní VW. Vše šlo samozřejmě ruku v ruce s rychlým rozvojem německé ekonomiky – již několikrát zmíněným „ekonomickým zázrakem“. Posun byl symbolicky vidět na kempinkové výbavě vozidel. Ještě před několika lety se sestávala z nepotřebného nábytku, který už doma spíše zavazel, nyní nebyl výjimkou speciální malý bar na deset koktejlových sklenic různých velikostí instalovaný na originální skříni chránící sklenice před otřesy způsobené jízdou, jež se v případě potřeby lehce proměnila v servírovací stolek. Jen o rok později zřídil Volkswagen pro „VW Camper“, jak je dnes nazýván, vlastní program vývoje. Výroba dále pokračovala v továrně Westfalia-Werke a kapoty byly opatřovány „SO“ čísly – interní zkratka, kterou koncern Volkswagen používal pro vozy zvláštního určení. V roce 1959 slaví Volkswagen speciální výročí – právě bylo vyrobeno 1000 VW Cmaperů. O další dva roky později produkuje Westfalia-Werke už nejméně deset nových Camperů denně.

Deset let od uvedení první doplňkové výbavy na trh se původní Transportery proměnily v kompaktní kempinková vozidla umožňující plnohodnotné táboření, kdekoliv si řidič zamanul. „Uvnitř VW Camperu naleznete vše, co jste vždy chtěli, když jste snili o nezávislém a svobodném cestování,“ velebí uživatelská příručka vozy z roku 1961. Uvnitř těchto „domovů na kolech“ jste běžně mohli spatřit dlouhou sedačku při levé straně (naproti bočním dveřím), nad motorem vpravo skříň, vlevo pak lednici; uprostřed posuvnou sedačku, jíž bylo možné rozložit a vytvořit tak dětskou postel, další prostor pro děti skýtalo visuté lůžko napříč kabinou řidiče. Koupelna se zrcadlem a umyvadlem zůstala nezměněna – jen smaltované umyvadlo bylo nahrazeno plastovým. Kutilové navíc mohli sáhnout po sadě nábytku, která umožňovala přestavět starší Transporter v plnohodnotnou obytnou dodávku.

V roce 1962 byl dřevěný nábytek v produkci určené pro Ameriku nahrazen plastem, jenž se kromě nižší váhy také mnohem lépe udržoval. Zadní sklopná sedačka umístěná nad motorem se stala základem pro budoucí ložní úpravy. Přebytečná zavazadla bylo možné umístit na střešní nosič. Tehdejší design se už v zásadě od dnešního klasického uspořádání příliš nelišil – příruční skříňky umístěné nad hlavou, sklopné sedačky, variabilní kuchyňské kouty, lednice, nádrž na vodu opatřená ruční pumpou. A nakonec moderní vysunovací střecha, která se otevírala do stran. Její otevření nabízelo významné zvětšení obytného prostoru vozu, protože skýtalo další dvě lůžka, každé o rozměru 180 x 59 cm. Vysouvací střecha byla navíc opatřena dvěma okny z akrylového skla a ventilačními klapkami.

V polovině šedesátých let už cena obytné výbavy pro VW Transporter atakovala hranici 2,000 německých marek. Nabízela však vše, po čem zákazník zatoužil a byla zcela funkční a praktická. Campery z té doby byly skutečně „snovými automobily“. Od tohoto roku navíc nebylo ani nutné vysunout přední sedačku, pokud se řidič chtěl dostat do zadního obytného prostoru – prostor mezi předními sedačkami umožnil snadno projít.

Američané se zbláznili do VW Beetle – jejich Brouka – a stejným způsobem zahořeli také pro Campery. Tyto kompaktní Transportery neměly srovnatelnou konkurenci. Do konce roku 1967, kdy byla ukončena produkce první generace Transporterů (T1), exportoval Volkswagen do Ameriky více než 15 000 Camperů (jen v samotném roce 1967 to bylo přes tisíc vozů). V té době vzrostla produkce z deseti kusů Camperů denně sedminásobně a stejně nebyla schopna plně pokrýt poptávku.

O tom, jak oblíbené byly obytné varianty VW Transporter v Americe, svědčí příběh vozu vyrobeného v roce 1959. Po celých 28 let jej vlastnila jediná rodina, jejíž členové si ho postupně předávali, až nakonec skončil v Muzeu Henryho Forda v Dearbornu…