Transporter T2

Druhá generace

Píše se rok 1967. Generace hippies protestující proti způsobu života střední třídy, rasové segregaci společnosti a válce ve Vietnamu, získává podporu uvedením veleúspěšného rockového muzikálu Vlasy (Hair). Šeď německých obývacích pokojů díky populárnímu televiznímu programu „Zlatá střela“ (Der Goldene Schuss) zalévají barvy – v masovém měřítku vůbec poprvé. Německá demokratická republika (DDR) čelí krizi s nedostatkem bytů. Volkswagen se rozhoduje k zásadnímu kroku – po sedmnácti letech úspěšné produkce je na čase zmodernizovat model Transporter.

V létě roku 1967 představil Volkswagen novou – v pořadí již druhou – generaci modelu VW Transporter. Konstruktéři vsadili na mohutnější vzezření, větší okna, posuvné dveře a vylepšený podvozek s dvoukloubovou zadní nápravou ve standardní výbavě. Motor byl i nadále chlazený vzduchem, ale nyní zabíral ještě méně prostoru, jeho výkon vzrostl na 70 koní (PS) a vůbec poprvé byla dostupná verze s automatickou převodovkou. Nyní, více než kdy před tím, došlo ke spojení vlastností Transportera a MPV (víceúčelového vozidla).

Nová generace Transporteru i díky celkovému zvětšení skýtala velký potenciál pro obytné přestavby a bylo tedy nad slunce jasné, že Volkswagen bude tento úspěšný model podporovat i nadále. Kempařům se do cesty ale postavil menší zádrhel. Rezervní pneumatika byla přesunuta do zadní části vozu a její umístění zde tak zmenšovalo obytný prostor. Jedním z nejelegantnějších řešení, s nímž vynalézaví stavitelé obytných úprav přišli, spočívalo v jednoduchém přichycení rezervy zvenku na „čumák“ automobilu. Cena za obytnou úpravu do nového modelu začínala na 1.790 německých marek.

Kompaktní rekreační dodávkou byli více než kdo jiný okouzleni Američané. V roce 1968 bylo každý den vyrobeno již 100 těchto modelů. Od roku 1951 opustilo výrobní linku asi 30.000 camperů a z toho dvě třetiny bylo určeno k vývozu – většinou do Severní Ameriky. Mezi roky 1966 – 1970 stoupla výroba camperů čtyřnásobně – z dvaceti tisíc kusů vyrobených ročně, bylo hned 95% určeno na export do USA. Naproti tomu v Německu – domovině Volkswagenu – nepřekročil počet registrovaných camperů až do roku 1969 tisíc kusů! V roce 1969 přitom oslavili ve Westfalii vyrobení vozu s pořadovým číslem 25 000. O pouhé dva roky později vyjel z montážní haly Transporter ověnčený květinami a označený číslovkou 100 000. Výroba byla v plném proudu, Westfalia tehdy zaměstnávala přes tisíc lidí.

Čím dál častěji si Američané jezdili pro své vozy přímo do Německa a ještě před návratem zpět do vlasti podnikali už za volantem dlouhé poznávací cesty po Evropě. V září 1972 – v době konání mnichovské olympiády – si takto vyzvedlo nový vůz v jediný den přesně 243 amerických turistů. Čímž byl vytvořen rekordní zápis. Zájemci si mohli vybírat z nepřeberného množství variant – jednotlivé modely určené pro Evropu byly příznačně nazývány „Oslo“, „Zűrich“, „Stockholm“, „Brűssel“, „Paris“, „Rom“, „Amsterdam“, Dűsseldorf,… Model „Helsinki“ se ve své době stal jedním z nejpopulárnějších - legendárním se stal především díky rohovému stolu v zadní části vozu. Americké konverze pak nesly označení význačných severoamerických měst. Vybírat šlo například mezi „Houstonem“, „Los Angeles“, „Miami“, „Memphisem“, „Oregonem“ a „Dallasem“.

Od roku 1976 definitivně zmizela příčka za předními sedadly. Tímto nápaditým krokem se otevřela zcela nová cesta k dalším úpravám – ústředním bodem nového designu byla možnost otočných předních sedadel. Zrodil se tak model nazývaný „Berlin“, jehož design je předchůdcem dnešních Californií. Spolu se sklopnou lavicí vzadu a kuchyňskou linkou umístěnou vlevo se jedná o dosud nepřekonanou dispozici. Mimo jiné tehdy došlo také k úpravě vysunovací střechy. Koncept otevírání do stran byl opuštěn a nově nahrazen výklopným mechanismem otočeným buď směrem dopředu, nebo dozadu. Okna v obytné části byla kvůli lepší izolaci také poprvé dvojitá. O lepší cirkulaci vzduchu se mělo postarat vylepšené lamelové ventilační okénko.